VIDEOKAMERY.cz | Tenkrát na jihozápadě

Asi 38minutové videjko z naší týdenní dovolené ve Španělsku. Jsem s tím tak hrubě nespokojen, že ani snad nekomentujte a nedávejte rady (protože tisíců chyb jsem si vědom, se střihem a zvukem jsem se mordoval týden, marně), ani neutěšujte. Původní záměr byl natočit polohraný film. Ne hraný dokument, ale doslova amatérský hraný film bez scénáře. Kdyby se povedl nějaký spontánní dialog, hned bychom tu scénku natočili. Jenže to začalo narážet na milión problémů. Naše herecké výkony jsou strašné a nedokázal jsem to urežírovat. Náběr zvuku je taky strašný. V jednom záběru (zrovna na sebe sama) jsem víc mimo rám obrazu, než v něm, navíc jsem to špatně zaostřil (blbě vidím, což je ideální vlastnost kameramana). Dialogy příšerné, zcestná dikce, kamarádi si to pletli s estrádou a nešlo jim to vysvětlit, absurdně přehráváme, neumíme pauzy, gesta, mimiku, nic. Záběry točené GoPro berou víc zvuku zdálky než zblízka, např. šum vzdálené řeky převyšuje dialog. Hraní jazzové kapely v noční restauraci je nesmyslně dlouhé, chtělo to svižnější nůžky. Video stejně nakonec sklouzlo k obyčejné reportáži. No nic, aspoň k běžnému shlédnutí zde:
https://www.youtube.com/watch?v=Wd9JpINVE9M
Pro mne to snad bude ponaučení, jak se příště zlepšit. Po desítkách hodin práce na tomhle videu ho nenávidím. Poučení: Když hraný film, tak si na to opravdu vymezit spoustu času. Záběry dělat tak dlouho, dokud se to nepovede. Pracovat s lidmi, kteří mají aspoň elementární talent něco před kamerou zahrát. Samostatného zvukaře/mikrofonistu, nejlépe taky samostatného kameramana a režiséra (když se angažuje ve všem sám, výsledek je žalostný). Nabrat jen zvuk mluvení, ostatní dodělat pomocí ruchů. Výsledek musí být nějaký příběh, který někam směřuje. Tohle se fakt nepovedlo.