VIDEOKAMERY.cz | Porovnání videokamer r. 2013

Ještě pár vět Správce: dnešní článeček je trošku zodpovědnějšího rázu, protože by jinak neměl valnou hodnotu. A protože dnešní mladá generace sestává povětšinou z dis- (-lektiků, -grafiků, -alfanumeriků atd.), kdy asi všichni budou mít jednou vysokou školu, ale nikdo jim už (například) neobloží koupelnu (), občas se musím zúčastnit na důsledné editaci. Dám slovo Milanovi a zasáhnu mu do díla jen tak, aby bylo poznat, že to dělal (tedy skoro) sám... V tomto tisíciletí už velká část lidí vlastní chytrý telefon. Ten je zpravidla vybaven integrovanou kamerou a čím dál častěji slýcháváme názor, že smartphony dělají skvělé fotografie a dokonce i videozáznam. Ale stačí se podívat na YOUTUBE, kde je opravdu velká spousta videí pořízených telefony a člověk si udělá vlastní názor. Ano, některá videa jsou dobrá, ale v potaz se musí vzít fakt, že jsou většinou pořízena telefony s pětimístnou pořizovací sumou. I tak má videokamera vždy lepší optiku a ergonomii, což je poznat hlavně na stabilitě záznamu. Proto se dnes podíváme do segmentu nejlevnějších videokamer - aneb jaká značková kamera se dá koupit za pár tisíc. Z vlastní zkušenosti vím, že když člověk vleze do nějakého „obr“ obchodu, který je třebas v nákupním centru, tak prodejci nabízí potencionálnímu zákazníkovi vesměs klidně i model, který je již zastaralý…a tvrdí, že je to naprosté terno. Jenže pak přijde člověk domů a je akorát zklamaný. Takže jak si vybrat v soudobé modelové škále mini-kamerek roku 2013?

Z poměrně pestré nabídky tří největších výrobců jsme vybrali do testíku LOW-END kategorie (tzv. vstupní neboli základní amatérská třída) modely Canon Legria HF R406, Panasonic HC-V110 a Sony HDR-CX280. Asi by se dalo namítnout, proč zrovna tyhle kamery, ale volbu hned objasním. U Canonu byl výběr jednoduchý, vzali jsme prostě to nejlevnější, co Foto-Boss produkuje. U firmy Panasonic jsme chvíli váhali mezi modely kamer HC-V210 a HC-V110, ale nakonec zvítězila V110, hlavně kvůli ceně a oblíbenosti předchozího modelu HC-V100, který byl v ČR nejprodávanější videokamerou v prvním kvartálu tohoto roku podle celostátních průzkumů. U Sony jsme zvolili dražší model - než nejlevnější typ CX220 - protože nejnižší Dvěstědvacítka nemá optickou stabilizaci obrazu a v balení schází síťový zdroj, tzn., že kamera jde nabíjet pouze prostřednictvím USB. Jeden by řekl, že to nevadí, ale věřte, že ne každé USB-zařízení má potřebný proud pro plnění aku - některé starší počítače mají menší proud zejména v předních konektorech a nabíjení trvá o dost déle. Sice se dá dokoupit klasický síťový zdroj i nabíječka, ale to jsou výdaje navíc, proto tato volba - se základním vybavením v dodávané sadě s kamerou od výrobce... 

Panasonic HC-V110 je nejlevnější i nejmenší značkovou Full HD videokamerou na našem trhu, měří pouze (Š x V x H) 53 x 60 x 114 mm a váží zhruba 200g i s baterií a kartou. Na těle videokamery jsou pouze základní ovládací prvky. Na horní straně je již standardně umístěn posuvný ovladač zoomu a těsně za ním tlačítko pro pořízení fotografie, které mohou mít rozlišení až 8,9 megapixelu. Na zadní straně nad akubaterií je důležitý přepínač režimů záznam/přehrávaní. Tlačítko spouště pro zahájení a zastavení záznamu je v zadní pravé části vedle baterie, tedy standardně k pravému placi. Po vyklopení 2.7 palcového displeje se objeví na těle videokamery další tlačítka, a to pro přepnutí mezi automatickým a manuálním režimem, pro zapnutí/vypnutí stroje a „koš“ pro smazání souboru. Kamera je samozřejmě vybavena datovým mini-USB konektorem, který zároveň slouží i pro nabíjení, ale na rozdíl od Sony (CX220) - jak píšu výše - Panasonic přihodil do balení i síťový adaptér, měnící AC na DC tedy 110-240V střídavých na 5V stejnosměrných, s „mocností“ 1A. Nechybí ani digitální výstup mini-HDMI a analogový kompozitní AV-výstup pro propojení s jakýmkoli zobrazovacím TV-zařízením. Jelikož výklopný displej (POZOR!) u HC-V110 NENÍ dotykový - k ovládání slouží šestice tlačítek umístěných vedle něj vlevo. Obrázek pod tímto textem napoví...

V110 dostala objektiv se šířkou záběru 34.4mm (v přepočtu na kinofilm) a umožňuje 38násobné optické přiblížení, které je díky absenci optické stabilizace použitelné pouze s obtížemi (člověk musí mít pevnou ruku). Ale faktem je, že elektronická stabilizace se aspoň snaží a je docela poznat, kdy je zapnutá a kdy ne. Hodnota přiblížení 38 není konečná, V110 umí až 72x a to díky tzv. inteligentnímu zoomu. O snímání obrazu se stará BSI MOS Sensor s uhlopříčkou 1/5.8palce a 2.5milionu bodů. Zde je oproti loňskému modelu jakýsi matematický pokrok, protože loňská V100 měla pouze 1,5milionu bodů, což znamenalo, že kamera výsledný obraz musela dopočítávat. Jak se již zmínilo, kamera je opravdu maličká a pro člověka s velkýma rukama není zrovna ideální, protože se "ztrácí"... 

Mašinka se spouští otevřením displeje, poté stačí posuvníkem odkrýt objektiv a může se natáčet. Samotný start je rychlý. Pro vstup do nastavení slouží tlačítko MENU, pohyb a logika uspořádání v nastavení je pochopitelné. Za zmínku určitě stojí možnost přepnutí do plného manuálního režimu, kde je možné nastavit potřebné parametry. Pořizovaný záznam je ukládán na paměťovou kartu SD/SDHC/SDXC, která se vkládá zespodu těsně před aku. Baterie ostatně také prošla faceliftem ve smyslu změny patice: v setu je použita VW-VBY100 s kapacitou 970mAh.

Pořizovaný záznam lze ukládat do tří různých formátů. Prvním je iFrame, který je předdefinovaný výrobcem na 960x540p a 17Mb/s, následuje MP4 - 640x360p - 1,8Mb/s a posledním je standardizovaný AVCHD ve Full-HD 1920x1080p s možností nastavení datových toků HE/HG/HA – 4,5/12/17Mb/s. Jak se už dalo dočíst výše, kamera umožňuje pořídit až 8.9 megapixelové fotografie, zde by chtěl upozornit na dopočet z 2megapixelů na čipu. Po stisknutí tlačítka Menu se zobrazí trojice ikonek: nastavení záznamu, foto a nastavení - pojmenovaní hovoří za vše.

Canon Legria HF R406 je nejlevnější kamerou, kterou má vůdce světové fotografie v nabídce, ale i přes nízkou pořizovací cenu nabízí dobrou výbavu a kvalitu záznamu. Oproti konkurentům má jako jediná větší 3.0“ kapacitní dotykový displej, který je velmi snadno ovladatelný. Z prvního pohledu je zřejmé, že kamera má oproti tělíčku velký objektiv, s maximální šířkou záběru 38,5mm (přepočet), což je z dnešního pohledu spíše podprůměr. Pravda, pro člověka, který nepotřebuje zabrat z 2 metrů celé podium, je plně postačující. Tento fakt výrobci vykompenzovali větším snímacím CMOS čipem s uhlopříčkou 1/4,85palce a 3,28 milionu bodů. To zaručuje, že během záznamu při zhoršeném osvětlení je obraz čistší (bez typického šumu). Optický zoom má hodnotu 32, ale opět není konečný, je možné použít pokročilý zoom, s hodnotou až 53x a při zapnutí této volby se zlepší i šířka záběru, a to na výrazně lepší hodnotu 32.5mm (opět v přepočtu na kinofilm). Rozmístění základních ovládacích prvků (zoom, start/stop) je shodné jako u V110. Po odklopení displeje spatříme na těle kamery pouze 2 tlačítka, jedno z nich je ON/OFF a druhé slouží pro přepnutí do režimu prohlížení. Dále jsou na těle zdířky datového mini-USB, výstupu plného rozlišení mini-HDMI, kombinovaného výstupu pro AV nebo sluchátka a slot na paměťové karty SD/SDHC/SDXC...

U R406 se veškeré nastavení provádí pomocí dotykového displeje. Kamera se nabíjí pomocí síťového adaptéru, který se zapojuje do zdířky na pravé spodní straně pod zápěstním řemínkem. Vyvolání menu se provádí stisknutím symbolu v levém horním rožku displeje a obsahuje 4 položky: Další nastavení, nastavení záznamu, režim filmování a hlavní funkce. V první položce jsou veškeré možnosti kamery od nastavení času po rychlost zoomu. Položka nastavení záznamu, které je v pořadí druhá, vypovídá sama za vše, zde je možné navolit do jakého typu souboru má kamera ukládat záznam. AVCHD režim nabízí čtyři úrovně LP, FXP, MXP nebo 50p. První volba má rozlišení 1 440 × 1 080, 5 Mb/s a 50i, následující 1920x1080 se 17 Mb/s (FXP) či 24 Mb/s (MXP) při 50i a poslední režim má 1920x1080 s 28 Mb/s a 50p. R-ková řada umí zaznamenávat i MP4. Nejnižší kvalitou záznamu je 1 280 × 720 při 4 Mb/s a 25P následuje dvojice 17 a 24 Mb/s při 25p a nejvyšší kvalita umí 50p a datový tok dokonce 35Mb/s. Předposlední volbou v menu je režim filmování s módy: Dítě, Auto, Kino, Scény a Program. Poslední záložkou jsou hlavní fičury čili rychlý přístup k základním funkcím, jako je dekorace, nastavení stabilizace a třeba před-natočení.

Pozorný čtenář zaregistroval absenci mechanického tlačítka pro pořízení fotografie. Tato volba se nachází v levé spodní části displeje. A díky dotykovému fungování můžeme prstíkem nastavit i primárně ostřící bod - a kamera tento bod drží - i když se pohybuje. Tato možnost je využitelná například při nahrávaní modelů lodí na vodě nebo letadel na nebi: dotyk vybere stroj a kamera jej „drží“, dokud nezmizí ze záběru nebo než zaostření sami zrušíme. A poznámka editora: ptal jsem se Milana, jak to funguje s projíždějícím automobilem po uliic, říkal, že taky tak...  

Všichni tři zástupci májí manuální krytku ojektivu, to znaméná, že objektiv se otevírá manuálním posunutím páčky. V praxi to mimo jiných pozitiv znamená, že nikde nebude "plandat" zavěšená krytka na šňůrce a není co ztratit... 

Posledním z dnešního tria je videokamera Sony CX280, která se pyšní šířkou záběru 29,8 mm (opět přepočet na kinofilm) a končí na 953,6mm. Má tedy 27násobné optické přiblížení, které může pokračovat až na hodnotu 50x. O snímání záznamu se stará čip CMOS Exmor R™ s uhlopříčkou 1/5.8palce a ca 2,4 milionu bodů. A protože Sony spolupracuje VELMI úzce s firmou Canon, i její optická stabilizace obrazu SteadyShot™ s aktivním režimem je IN...

Na těle kamery nenajdeme zdířku mini-USB, protože už delší dobu je u Sony zvykem mít integrovaný krátký USB kablík v popruhu na zápěstí. Ten ostatně slouží datovým přenosům i pro nabíjení. Videokamera je dále vybavena micro-HDMI výstupem, zdířkou pro síťový zdroj a multi-konektorem pro AV výstup. Paměťová karta je umístěna stejně jako u Panasonicu ve spodní části před baterií. Na samotném těle najdeme pouze 3 tlačítka Photo, Zoom a Start/Stop. Po vyklopení 2,7" velkého displeje se uživateli odhalí multifunkční 5-ti polohový jojstick, který je logicky určen většině ovládání; a tlačítko pro přepnutí do přehrávaní. Po stisku joystyku vyběhne hlavní menu (v češtině).

Co napsat před závěrem? Od videokamer s pořizovací cenou kolem 7 000,- Kč nelze čekat žádné zázraky, ale člověka, který si některou z nich koupí, rozhodně nezklamou. Jsou primárně určeny pro začínající kameramany, rodiny a lidi, kterým nestačí pouze statické snímky, ale chtějí mít věci v pohybu. A podle mě jsou tyto kamery pro tento účel ideální. Samozřejmě pokud si chce člověk koupit videokameru s tím, že by se chtěl s natáčením více seznámit, tyto kamery pro něj nemají smysl, měl by sáhnout po jiných - výrazně vyspělějších a potažmo bohužel i dražších - modelech, které mají třeba možnost připojení externího mikrofonu, nasazení fitrů a manuální kontrolu.

Setkáváme se s lidmi, kteří vlastní videokamery daleko dražší, ale také podstatně větší. Když jsme se o nich bavili, říkali (z jejich citací), že "sice je paráda, že máme poloprofi kameru a děláme perfektní videa, ale věcí druhou je skladnost a cena". Protože malou kamču člověk klidně strčí do kapsy, schová do batohu a jde, ale pokud člověk má kameru za X desítek tisíc, sakra se rozmýšlí, zda ji bude sebou nosit každý den na výlety nebo třeba na pláž...

Rozhodnout, která z uvedených kamer je nejlepší, bude složité...

Jelikož mám celkem velké ruce nejlépe si mi držela videokamera Canon, protože její tělo je nejšiřší, i Sonka dobře padla do ruky, ale Panasonic - díky tomu že je nejmenší - se mi v dlani ztrácel. Co se týče nastavovaní, nejlépe se pracuje s Canonem, protože jako jediný má použitelný a praktický dotykový displej (i největší) a na obrazovce jsou stále v pohotovosti ikonky pro nastavení režimů a základního nastavení. Když porovnám Sonku a Panasonic, více mi seděl druhý zmiňovaný se šesticí tlačítek než Sony s jostikem. S výdrží baterie je na tom opět nejlépe Canon, protože po té co do loňských modelů HF R3xx dával malinkou baterii s výdrží cca 50 minut letos se poučil a dal do čtyřstovek dvojnásobně velkou. Nejkratší dobu provozu má Panasonic, Sonka je průměrná, ale jako jediná má baterie, které jsou na trhu delší dobu tudíž, dokoupení univerzálu s větší kapacitou nebude taková "pálka". Co se týče objektivů a stabilizace, u Sony a Canonu je optická stabilizace velice dobrá a i při plném přiblížení (i při použití pokročileho zoomu) se záběr dá udržet. Jak již jsme psali výše, Panasonic nemá optickou stabilizaci, ale do hranice "jen optického" zoomu je stabilizační efekt jakž-takž - až při použití i.Zoom-u už stabilizátor nemá takový učinek...        

Z testovaného tria má nejlepší šířku záběru Sonka 29,8mm, následuje Panasonic 34,4mm a relativně poslední je Canon se šířkou 38,5mm, ale po zapnutí pokročilého zoomu se jako kdyby kouzlem zlepší i šířka záběru na 32,5mm (opět v přepočtu). Z hlediska nabíjení patří palec nahoru Sonce, protože umožňuje nabíjení jak síťovým adaptérem tak i prostřednictvím USB. Co se týče záznamu, Canon i Sony nabízí FullHD záznam 50p a datový tok 28Mb/s. Největší rozlišení fotografií má Sony a Panasonic 8,9Mpx a Canon má pouze 2MPx, ale rozlišení Sonky a Panasonicu je relativní, protože do uváděného rozlišení probíhá zmiňovaný dopočet, viz počet bodů na snímači. V pořizovací ceně "vede" Panasonic se zhruba 6ti tisíci korunami, následuje Canon s necelými 7mi tisíci Kč a nejdražší je Sony s "fackou přes" 8 tisíc českokorun, (vše v srpnu 2013) Ceny se čerpaly ve větších E-subjektech s podobnou politikou té naší a vesměs i kamennou základnu. Větší výkyvy (hlavně směrem dolů) zřejmě nenajdeme...  

V mezerách byly druhdy ukázky z kamer, transformace na nový SW je "zneviditelnila" a už je neobnovujeme. P. Jelínek 

A ještě pár slov se závěrem od Správce a editora webu: Jako poučení laici coby poradci i uživatelé a dlouholetí obchodníci s naší oblíbenou kategorií zboží tušíme, že především úplný laik a hledač nejlevnějšího segmentu chce velmi často tu největší bombu za co nejmenší prašule (). A přesvědčit tuto kategorii o čemkoli nebývá někdy příliš složité. Naše firma se ale snažila VŽDY předkládat názorná fakta, byť i ta mohou mít subjektivnější vnímání. Premiérově jsme do dnešního srovnání zvolil novou laboratoř na demonstraci surovějších světelných podmínek: totiž pivně-vinný sklep rodinného pohostinství, jež provozuje naše firma už přes dva roky. A ať se do nás za vlastní reklamu na vlastním webu obuje zas nějaký chytrák, šup odkaz: www.bistropekarna.cz. Máme tedy nový interiér, který prověří OPRAVDU solidně, co která kamča umí: v jakékoli denní i noční hodině se totiž v tomto sklípku bez přístupu přírodního světla pro všechny kamery (ne)svítí stejně. A protože tušíme, jak asi velká část fanouškovské veřejnosti se teď přilepí na obrazovku, přidáváme bonus. Dámy a pánové, k (pomyslné) "nejnižší a nejmenší auto-třídě" šoupněme jeden "luxusní vůz", co se amatérského segmentu týče: PEVNĚ věříme, že efektní a názorné video ze stejných podmínek napoví (lingvisté mě ihned opraví): Ladies and gentlemen, here you are Canon HF G30...:

Za koncem dnešního povídání, které (doufejme) pozvedne opět o kousek věhlas našeho webu (), si dovolujeme ještě dvě noticky. Staří-dobří příznivci našich stránek, vaše upozornění na jakoukoli chybu jsou kontinuálně vítána. A komerčně se vtírajíc, upozorníme i na jeden z nejodbornějších Šopíků, včetně kamenného zázemí a zásob. ZÁVĚREM: tohle není všechno! Doplníme to během několika hodin (a "ladění" kodeků z Youtube ubude)...