Snad nejpřevratnější formát videa od vynálezu magnet-pásky je zde! Cizácky uvedená recenze na trojici novinek JVC Everio G s HDD uvnitř chce ujistit početnou (!) čtenářskou obci, že oslava génia Victora je na místě. V maličkých videokamerách, jakkoli se ten název možná nehodí, totiž žádné hlavičky nemagnetují žádnou pásku a ani laser nic nepálí. Hoďme s nadšeným fandou čučku na echt futuristické přístroje - v podání JVC: GZ-MG20, GZ-MG40 a GZ-MG50...
Tradici linků k související problematice doplňme malou zmínkou o historii. Protože u pojmu videokamera nás zajímají až přístroje po celuloidové éře, zmiňme jejich současnou podobu. Po krátké době, kdy se nosily ony objektivové a záznamové části (portejbly) odděleně, je tu období, které trvá už 20 let: od r. 1985. Tehdy se totiž nejspíše začalo používat anglické označení CAMCORDER, jež znamená v podstatě vestavbu záznamové části s (obvykle) magnetickou kazetou dovnitř stroje. Ale aby nebylo klasické uspořádání až tak moc jisté, přichází v roce 2001 firma Hitachi s (tehdy) převratným DVD-diskem, na nějž vypaluje laserem už přímo komprimát MPEG2. Hned následující rok načíná firma Panasonic svou ideu ukládání videa na paměťové karty: pravda, jejich začátek je zprvu velmi nesmělý a kvalitě (zatím) nejrozšířenější pásky mini-DV - v prckovi AV10 - konkurovat nemůže, ale hned druhá vlaštovka AV100 už dokáže pořizovat skutečně kvalitní home-video. A aby jaksi řeč nestála, přidává Victor svůj díl v podobě miniatur na CF-karty: řadu Everio. Ono klasické uspořádání - aspoň co se domácího (maloobchodního) videa běžných amatérů týká - má mít na kahánku: je tu éra vestavěných pevných disků…
Diskové videokamery JVC Everio G: fakt kazet prosté..!
JVC Everio G. Přestože například německá (čili evropská) nabídka obsahuje plných sedm modelů, zaplaťpánbůh - při známé opatrnosti čs. zastoupení JVC v dodávkách - alespoň za popisované trio, i když si myslíme, že jeden druh s 2,21MPx by se uživil také. Obdrželi jsme tedy z JVC CZ typy GZ-MG20, MG40 a MG50, z nichž jediný poslední má větší HDD s kapacitou 30GB. Hned na začátku si vyjmenujme logiku pojmenování výrobcem. Diskové kamery Everio G vlastně nabízejí několik stupňů výbavy: základní CCD s 0,8MPx a 20GB diskem (MG20), s tímtéž čipem a větším diskem 30GB (MG30/33), s větším CCD 1,33MPx a diskem 20GB (MG40), totéž s 30GB místa na HDD (MG50) a duem 2megapixelovek s 20 a 30ti GB disky, jež jsou u nás (zatím?) nedostupné (MG60 a MG70). Vyjmenované modely jsou si velice podobné a drobné odlišnosti vzhledu jsou v parametrech objektivů a odstínech barev těl, jak je (snad) dobře patrno ze srovnávacích obrázků (i u textu). Naše povídání bude logicky o zmíněném triu, ale kdyby se někdy podařilo z českého JVC ako náhle obdržet další modely, určitě se zmíníme…
Ergonomie diskových videokamer. První základní odlišností je tady už úplná absence hledáčku - jež bude mnohými asi nepochopena (dáváme mínusový bodík) - ale uživatelům ve stupni výkonnosti domácí amatérské video nejspíše vadit nebude. Přístroj se dá ostatně zapnout i vypnout jen pouhým otevřením nebo zavřením bočního LCD-panelu, má-li samozřejmě zvolen jiný než vypnutý stav hlavního voliče-vypínače. Oproti kartovým verzím Everio MC200 a MC500 se diskové mašinky drží zcela klasicky a do ruky padnou jako ulité. A jak tak tyto mašinky nemají vůbec žádný kukr, nechají se bez vyklopeného LCD-panelu zapnout pouze do přehrávacího módu, takže ani natáčení poslepu - jak to šlo např. u druhdy recenzované miniatury Sony DCR-PC55 - není možné (natáčel jsem s otevřeným LCD, brrr). Transfokátor má velmi titěrný (ale použitelný) ovládací čudlík a kromě spouště u palce už na pravou ruku uživatele nezbývá nic. Hned v následujícím odstavci si naznačíme, že ani levička nemá u HDD-kamer přebytek práce, takže milovníkům početných hejblátek a hračičkům s láskou k přehršli ovládacích možností diskové videokamery asi nenabídnou to pravé…
Ovládání diskových kamer na levé straně je minimem prvků. Kromě hlavního vypínače, kterým se samozřejmě volí i režimy nahrávání/přehrávání, je pod displejem ukryt modrý video/foto-přepínač MODE, S-video výstup a skupina devíti tlačítek vlastního ovládání. LIGHT zde samozřejmě zapíná přisvětlení, INFO umí ukazovat postupným mačkáním ještě zbývající kapacitu disku při různých stupních komprese (tj. kvality) a schopnost akumulátoru v procentech i minutách natáčení podle zbytkové energie a kousek níže jsou zbylá 2 tlačítka a vícefunkční křížkový ovladač. Jakýsi odpadkový koš slouží coby notoricky známý povel k mazání scény či fotky, MENU je vstup do hlavní nabídky (mj. jako z oka vypadlé kartovým modelům Everio) a pětičudl má lakované symboly pro nahrávací režim a lisované (tj. embosované, komu se líbí) značky pro přehrávací mód přístroje. Celkový dojem z popisovaných diskových kamer je jednoznačný: Victor nabízí světu tak jednoduché ovládání, že snad ani sporák, kuchyňský mixér anebo mikrovlnka už nemají být jednodušší…
Výdrž akumulátoru je vcelku slabá (dokáže asi hodinku kontinuální práce..), ale dokoupení dalšího a jejich střídání je samozřejmým řešením případných obav o (ne)natočení potřebného. Transfokátor zde má (podle modelu) dvojí údaje: buď 25násobné optické přiblížení nebo už udržitelnější 15násobek, ale se známou stabilizací JVC, která rozhodně neumí zázraky. K menšímu koeficientu přiblížení se u řady Everio G váže vždy větší průměr objektivu (30,5 versus 27mm), světelnost - s údajem F1,2 - a také ještě i větší CCD-snímač 1/4,5", co se čs. nabídky týká (modely s 2MPx tu neuvažujeme). Podobně se liší (asi nepoužitelné) digitální zvětšení: u modelů s 0,8MPx je to 800x a pro větší snímače platí 700násobek. Foto-režim mají všechny typy, ale menší čipy logicky neumí nic moc - konkrétně VGA (tj. 640x480) - a ani větší senzory neohromí milovníky fotících kamer: maximum je 1.152x864 bodů. Rychlost závěrky je naproti tomu shodná pro celou řadu diskových kamer a činí 1/2 až 1/4000 pro video a 1/2 až 1/500 vteřiny pro fotografování. Doplňme do údajů shodné míry všech diskovek 67x70x109mm, hmotnost - 320gramů bez ničeho a jen 380gramů s baterií a krytkou - a přidejme souhlasné údaje o LCD-panelech: mají 2,5" a 112.000 bodů…
Mrkli jsme dovnitř; a co byste řekli: je tam HADR.. :-D)
Vestavěné hard-disky. Z dobrého důvodu jsme nechtěli novinky příliš rozebírat, ale dovnitř jsme nakoukli, abychom neshořeli zvědavostí. Uvnitř Everií G jsou totiž miniaturní HDD firmy Hitachi s průměrem 1,8", tedy zcela novou mírou na trhu (PC mívají 3,5" a notebooky 2,5" velikost). O závislosti uloženého videa na obou kapacitách HDD vypovídá dobře přiložená tabulka, v níž jsou naznačeny jednotlivé komprese a jejich vztah k délce uložené nahrávky. Logická touha většiny uživatelů natáčet jen tu nejvyšší kvalitu - to jest s pěknými maximy 4:50 hodin na 20GB disk a 7:10 hodin na 30GB kapacitu - může být často demoralizována (ne)důležitostí toho kterého záznamu, protože vidina uložení až 25 hodin na menší a 37,5 hodiny na větší HDD je přece jen lákavá. Pro ilustraci kvalitativní úrovně jsme natočili kousky videí všemi čtyřmi stupni kvality a přiložili je k posouzení čtenářově oku. Doporučuji uložit na disk PC, pak spouštět ve WMP nebo BSP, na celou obrazovku a raději větší (od 17“ výše) než malý monitor. Z ukázek je vidno, že i nejnižší ECO-toky z diskovek vyhlíží o facku lépe, než valná většina všelijakých Internetových a foťákových komprimací…
Specialitky od Victora. Asi jednou z největších specialitek nových Everio G je jakási gravitační ochranná pojistka. Když se totiž s přístroji i vcelku drasticky třepe v ovládací ruce na všechny strany, videokamery se tváří, jako by se nic nedělo. Drobným načechráním coby simulováním pádu - a je velmi praktické kameru chytit (:-D) - se aktivuje ona ochrana a disk je ve zlomcích vteřiny vypnut. Hoši z pražského JVC nám druhdy vysvětlovali tuto funkci jako ochranu HDD před zničením dat i sebe sama a ono je to v podstatě logické. Po opětovném zapnutí přístroje se na displeji objeví varovná hláška, jejíž snímek přikládáme. Z jiného soudku je spodní slot pro vložení SD-karty: před zkoušením jsme nevěděli, mohou-li mašinky nahrávat video a fotit i na tuto kartu a ani kluci z JVC to netušili. Ale ano, mohou: nastavením v hlavní nabídce se jednoduše zvolí cíl ukládání - na HDD nebo SD - a s použitím dostatečně rychlé SD-karty funguje vše, jak má; pokusy s pomalejšími kartami ukázaly, že (např.) běžná 64tka je na video značně slabá, přičemž od 256tky výš nám to fungovalo na jedničku. Další funkcí SD-karty je např. možnost kopírování fotek i videí z HDD na SD a opačně, když tohle kameraman k něčemu potřebuje…
Vlastní natáčení s diskovými kamerami Everio G probíhá (skoro) normálně. Po vcelku dosti pomalém startu - průměrem mi vyšlo asi 6,5 vteřiny do plné pohotovosti - se na displeji zobrazí vše potřebné (ale info se dá i úplně vypnout) a stlačením video- (a foto-) spouště se ihned po signálu "jedu" (jedno pípnutí) nahrává snímaná scéna. Vcelku klasicky oznamuje mašinka i přerušení nebo ukončení nahrávání - 2 pípnutí (dá se vypnout nebo místo pípání zvolit melodii) - o čemž informuje i veškerá sestava údajů na displeji, včetně zvolené kvality, místa uložení, kapacity akumulátoru a zůstatkového času videa, které se vejde na disk při právě zvolené kompresi. Samozřejmou funkcí je i šetření energie nabíjecího AKU-článku, jež funguje jako časovací vypínač (téměř) přesně za 5 minut - s upozorňujícím varováním na displeji - a bez možnosti ovlivnění tohoto intervalu (kamera vypíná za 15 vteřin po výstraze, nereaguje-li její obsluha). K vlastní práci s poměrně titěrnými diskovými miniaturami doporučuji určitě přidržení oběma horními končetinami nebo stativ, protože nejen díky mrňavosti je (ne)stabilita samotného snímání jaksi logicky dána (a že je ta stabilita důležitá)…
GALERIE VIDEÍ A OBRÁZKŮ... Ale přehrávání, to je teprve žůžo! Ne že bych objevoval cokoli nového pro ty, kteří už mají nějaké zážitky s DVD a kartovými kamerami - anebo už pročetli některé z našich recenzí na nepáskové přístroje - ale okamžitý přístup ke kterékoli scéně je přesně to, co nelze s lineárním zápisem na pásku mini-DV učinit ani náhodou. Náhled scén tady vytváří známé devíti-okénko s obrázky začátků jednotlivých úseků, jež jsou od sebe odděleny střihem - neboli přerušením (či ukončením) nahrávky. Volbou kteréhokoli časově odděleného dílku pořízeného videa lze přehrát právě jen tuto konkrétní akci, podobně jako ji lze jednoduše vymazat nebo dokonce i vyměnit jakousi základní editací s ostatními a případně všechny seřadit úplně jinak dle přání kameramana. A i když se uživatel nebude vyžívat v počítačích a jejich přenosnějších variantách, může se stejně tak dobře realizovat coby jakýsi amatérských střihač základní kategorie, klidně i pomocí domácí TV-obrazovky, protože propojení do televizoru je stejně jednoduché, jako to znali, znají a (snad) i v budoucnu ještě budou znát všichni kameroví amatéři…
Drobné poznatky z natáčení bych začal relativně slušnou citlivostí na špatné světlo, alespoň co se modelů MG40 a MG50 s většími CCD a vyššími světelnostmi objektivů týká. Naproti tomu se mi (zda subjektivně?) jevilo, že v každém jiném jasu snímané scény než denním světle se menší čip příliš nechytal. Zjevně tím pak trpí nejen ostrost scén, ale především barvy, respektive jakási matnost barevné škály ve stinných koutech (prosluněný exteriér je O.K.). Foto-režim zde výše naznačuje duo ukázek, k nimž si nejspíše utvoří názor každý čtenář sám. Demonstrace schopnosti transfokátoru - a digitální ZOOM jde mimochodem úplně vypnout, zvolit 60x (u MG50) a pak i naplno (700x) - ukazuje Líšeňský vysílač v Brně z (přibližně) 4km vzdáleného areálu na severním okraji města, tedy podle mapy pravítkem tzv. vzdušnou čarou. Vestavěné LED-světlušky pro tmavší interiéry nehodnotím jako zázračné pozitivum, ale kapku pomoci umí. Kromě vypnutí a zapnutí mají i režim automatické aktivace, což se jako vše indikuje na displeji. K blízkým objektům (makro) jsou ale LED-ky až nepoužitelné, což je dáno jejich umístěním…
Napájení, kabely a příslušenství řady. Videokamery JVC Everio G jsou napájeny zcela běžnými akumulátory, jež jsou také používány i ostatními modely značky od letošní sezóny. Každý, kdo si zvolí některý z modelů této diskové řady, má tedy na výběr základní BN-VF707 (přiložen), střední BN-VF714 a velký VF733, přičemž čísla za označením uspořádání kontaktů 7 jsou stovkami miliampérhodin. Jak je vidět na obrázku z evropských dnů JVC v hotelu Hilton z letošního ledna, maximum nahrávacího času by se mohlo vyšplhat s největším AKU-článkem až k velmi pěkným 7 hodinám. V základní sadě je samozřejmě přiloženo i dálkové ovládání, síťový adaptér pro vestavěnou nabíječku, A/V-kabel s (díky Bohu) běžným tvarem čtyřpólového konektoru tzv. tvaru JACK (+ S-Video) a USB-kabel pro spojení s počítačem. Zasvěcenějším nesdělím nic nového, ale pro úplnost poznamenávám, že ani DVD-kamery, ani mašinky na karty nebo s HDD nemívají žádný typ rozhraní IEEE1394, nýbrž pouze tento (rychlý) USB2.0. Nutno dodat, že prvním propojením s druhdy (v aktualitě) představeným navíjecím káblíkem kamera naprosto pohrdla a spojení považovala za provozuschopné až s použitím svého přiloženého USB-kabelu. Stahování do počítače na jeho hard-disk (USB 2.0 velmi nutný!) je také rychlejší několikanásobně - a samozřejmě naprosto nesrovnatelně (!) s lineární nahrávkou…
Vestavěný HDD: velezajímavý směr vývoje homevidea
Co napsat k tématu více? Nové a do jisté míry nepochybně převratné videokamery JVC řady Everio G nemají žádná skrytá tajemství, ba ani žádné takové finesy, kvůli kterým bych chtěl připravit čtenáře o další minuty jeho času. Experimentální idea je vlastně tak logickou, že se mi ani nedaří pochopit, proč s tím dávno nemohli vyrukovat (nejen) pomyslně mnohem větší giganti světové elektroniky. Je sice otázkou, jak mnoho (více) by se vklínily novinky do podvědomí nejširší kameramanské veřejnosti, kdyby tak nějak navíc uměly nahrávat i (téměř, známe to) nekomprimovaná videa ve formátu "AVI" (ano, plný DV-PAL s 25Mbps), ale tohle zjevně - bohužel (?) - není ona cesta moderního amatérského videa, alespoň jak se jí myšlenkově ujaly firmy, které se s tím zatím chtěly fakt vážně poprat. Domácí amatérské video je to sousloví, jež bylo, je a asi ještě dlouho (ne-li napořád) bude udávat jakýsi vstupní kód pro kombinaci požadovaného: co nejmenší objem dat, co nejvyšší rozlišení v daném objemu násobků bajtů a co nejjednodušší používání pro celou amatérskou veřejnost nejlaičtějších kameramanů…
Zbývá důležitý odstavec, bez kterého bych vytvořil (nejenom) ve své duši obrovský dluh. Nové a (možná) převratné médium vestavěných pevných disků může být budoucím řešením poměrně dlouhé epochy amatérského videa. Ale současným opomenutím anebo (dokonce) zatracením jiné cesty - a možná v lecčems i lepší - by se vývojáři i zájemci o tuto modernu dopustili hrozné křivdy. Paměťové karty totiž umožňují nejen (v jisté míře) operativnější naložení s pořízeným videem - a nepřímá úměra zvyšování jejich kapacit versus rychlého snižování pořizovacích cen je logická - ale především se nechají diametrálně jednodušeji zálohovat na všemožné přenosné mini-HDD, podobně jako na druhdy u nás představený Braun z brněnského zastoupení firmy Hama. Nové diskovky totiž nedokáží zálohovat jinam, než do stolního (PC) nebo přenosného (NTBK) počítače; a tedy s patřičným operačním systémem (OS). A naopak přenosná záložní HDD-zařízení umí svými sloty přijímat digitální data z paměťových karet, jež tak mohou fungovat coby záznamová (a přenosová) média zmíněných nepáskových mašinek…
Závěr dnešní recenze budiž jednoduchý a strohý, jakou je zjevně i sama (ne)složitost výše popsaných novinek s pevným diskem. Extrémně triviální ovládání by mělo - nebo spíše musí být - zpřístupněním domácí video-kroniky nejširší laické veřejnosti. Tvarem jsou sympaticky mrňavé, ergonomií přiměřeně logické, obsluhou až nepochopitelně jednoduché a celkově obdivuhodně blbuvzdorné - to jsou videokamery, v nichž není potřeba hledat žádnou kazetu ani DVD-disk, protože prostě ukládají potřebná data na vestavěná vysokokapacitní média, jak to ještě zatím žádný producent nenabídl. Předpoklad, že se přidají další (výrobci), je možná poměrně vysoký, ale jak tak známe ten dnešní (konkurenční) trh, není to o jistotě na tutovou sázku. Spíše si počkejme, jak s možným (brzkým?) budoucím úspěchem pevných disků naloží přihlížející giganti typu Sony, Panasonic a Canon, možná budeme překvapeni, že se stane mnoho nečekaného, a to nemluvím o (možném) tajném projektu zcela nového páskového média, které překvapí všechny…
A opět si za naši firmu (drze?) myslím, že jsem udělal už dnes dost práce, abych si tady mohl střihnout kousek komerce. Diskové kamery budou stát jaksi mimo páskové konkurentky, a proto budou možná vyžadovat poněkud jiný pohled. Tzv. doporučené maloobchodní ceny jsou (MG20-40-50) 25.990, 27.990 a 31.990,- Kč. Naše ceny startují na 22.777,- Kč, 24.777,- a 28.777,- Kč, ale už s brašnou, kazetou (ne, ta kazeta je vtípek) a drobnou (?) výhodou, že máme přístroje opravdu na skladě. A čte-li vážený čtenář a případný zájemce tohle povídání (třebas) za půl roku, nechť si klikne na nákup ON-LINE, kde jsou veškeré ceny pravidelně aktualizovány. Při představování nových diskových mašinek jsme byli zvědavi, jakou cenovou politiku japonský Victor zvolí; a upřímně řečeno, s popisovanými možnostmi se nám sumy nutné k pořízení HDD-moderny nezdají nijak přemrštěné. Takže: kdo chce taky jednu diskovku (nebo se jen zeptat), může nám napsat na náš firemní E-mail, zavolat k nám do Brna (541 218 591) nebo se k nám stavit
do kamenné základny v Brně-Žabovřeskách…
S diskovkami JVC se ochotně za fanoušky pomazlil: Petr Jelínek
Za přípravu snímků do recenze děkuji: Jirkovi, Markovi a Pavlovi
Back to the future: kamery JVC Everio G!
